My name is Kristyna and I´m an alcoholic (na odvykačce)

Protože Erasmus je program na podporu integrace mladé nastupující generace, neváhá pustit trochu žilou na dovádění ve sněhu pro 60 lidí. V Bruselu musí být docela sranda, když se můžou bavit, takovými low cost vtípky. Jsem zintegrovaná jak nikdy, dneska se lečím se společenskou kocovinou, odmítám se líčit, vycházet z budovy, natož tak mluvit. 

Six is sexy (hm kde?)

Program zábavného odpoledne:

Sáňkový kolotoč

Pojmenovali to zimní hry, vůbec mě nenapadlo, že to bude na úrovni olympijských výkonů, teda možná nebylo, ale pak nechápu, proč mě při každém kýchnutí bodne na 27 místech.  Na chatu (spíš megalomanské wellness centrum z 80. let) nás odvezl školní autobus, placený z programu Erasmus. Hned po příjezdu jsme si hromadně sežvýkali sendvič, sušenku a spláchly to fresh džusem a kávičkou, placené z grantu Erasmus, na integraci je totiž potřeba dostatek sil. Pak nás jediná zodpovědná osoba nad 30 let zcela nenásilně rozdělila do skupin. Cíle bylo dosaženo, z těch 7 lidí, se kterými jsem byla v olympijském týmu Six is sexy (to vážně není z mé hlavy), jsem neznala ani jednoho, což v mém případě znamenalo jediné, celý den jsem se marně snažila vzpomenout na jména. Marně, pamatuji si jen slečnu a stejně mám nutkavou potřebu jí říkat Lilo (s Stick), neuvěřitelné jak se někteří lidí podobají zvířátkům. I když je asi lepší být Lilo než pštros. Já bych na zvířecí stupnici roztomilosti od 1 do 10 nedosáhla ani -5, takže to že si pamatuji její jméno, je jen čirá závist.

Zpět k winter games, bylo to stejně infantilní, jak to zní, ale nejspíš proto to byla skvělá zábava. Navíc jsem ve druhé třídě projevila talent na skákání v pytli, tak jsem se mohla konečně projevit! 

Disciplíny: 

1. Sněžný fotbal

2. Běh ve sněhu s nohou přivázanou k Lilo (ve skutečnosti se jmenuje Angela)

3. Sáňkový kolotoč (viz. přiložená fotka, tohle totiž nejde jen tak popsat)

4. Co víš o Finsku? (jednoduše? NIC)

5. Koza, zelí a vlk

6. Umělecký skok do závěje

7. Hopkání v igelitovém pytli (v půl metru sněhu je to disciplína pro vrcholové sportovce)

Vybojovali jsme druhé místo (ze 7.) asi proto, že jsem dala toooolik gólů, což nedokazuje, jak jsem dobrá fotbalistka, jako spíš to, že moji kolegové mají jiné přednosti (o pár bych teda věděla).

Velká představovací akce, vážně se každý z těch 60 lidí zde musel zvednout a představit. Pro nikoho jistě není žádné překvapení, že tahle trapnost byla úplně k ničemu.

Oběd (hrazeno z programu Erasmus), klasická plychta s kousky neidentifikovatelného masa, asi paše nebo fob?

Procházka po zamrzlém jezeře... byla super, dokud se náš hlaví zodpovědný vedoucí, jediná osoba nad 30 let, přímo přede námi (Sporty a Potyboty) nepropadl. Záchranná akce byla děsivá vzhledem k jeho tělesné konstituci dýně. 

20. Propadání ledem je tak trochu národní sport, nic co by vás mělo děsit.

Sauna... hm většina exchangáků si chtěla vytvořit nesmyšlenou historku pro vnoučata o koupání v jezeře. Já budu buď lhát nebo budu bába suchar.

Cesta zpět do Sněhové lhoty autobusem (p-z-p-e)

Dojezdová

A protože zodpovědná osoba nad 30 let přežila a protože se na hrad chystá Becher pětibrad přišel čas pustit žilou z vlastních fondů. Moje ruská spolubydlící zahrála na smrt unavenou křehotinku pro svého ruského pašu přímo na kameru a party mohla začít. A pozor, tento zářný večer jsem zažila další svoje poprvé, dokonce dvě. První poprvé bylo hraní kulečníku, na to mají moji kolegové z olympijského týmu větší talent než na fotbal, bohužel na rozdíl ode mě, druhé poprvé: POPRVÉ JSEM SE VE FINSKU OPILA. Byl to krásný vítězoslavný pocit.

Cvrkůůů

Cvrček připraven do školy

Slimák je mrtev, ať žije cvrček! Vážení čtenáři, rodino, přátelé s politováním Vám sděluji, že Černý slimák odplul na druhý břeh. Vzhledem k jeho stáří, nešlo o nečekanou událost, zemřel v noci (?), našla jsem ho ráno a do školy pak musela skoro běžet. Ale slyšela jsem, že spinning se má občas střídat s joggingem.

Vážení čtenáři, rodino, přátelé s potěšením Vám představuji mého nového společníka - Cvrčka. Jméno jsem mu nevybrala zcela náhodně, zvuky vycházející z neznámých míst z neznámého důvodu připomínají ze všeho nejvíce narvaného cvrčka. Jednou možná nahraji zvukovou stopu, která bude přesně popisovat výškový profil cesty do školy.

Přijďte na večeři...

Rakouská studentka nás pozvala na další kvok při domácí specialitě (šlichta z hovězího s rýží, byla z kuřete a ve skutečnosti pochází z Ruska), tak jsme se domluvily, naše výchoďácké trio, že si koupíme 2 láhve bílého a bandůrky (Pringles jsou tu jedny z nejlevnějších a věřte nebo ne, nejsou nic moc). Myslely jsme si, jak si dáme trochu do nosu. Omyl, fatální chyba! Považujeme za normální jen v Čechách a v amerických filmech při návštěvě přinést láhev nebo dobroty?  Zdá se, že ostatní národy tolik nekoukají na telku, protože ŽÁDNÉ LÁHVE ANI DOBROTY. Prostě žiju v omylu, dalším. Příště se na ně vybodnu, přinesu si jeden super šumivý umělý cider a budu se bavit pohledem, jak dámy lokají vodu. Ale aby to mělo šťastný konec, protože jsme trochu lakotné trio, nechaly jsme jednu s těch lahví doma a udělaly si po kvokání afterparty. Ha!

Tajemní krasavci

Dorazili poslední členové exchange skupiny, fotky nepřikládám neb jsem ještě neviděla. Ale moje ruská sousedka je okouzlena. Krasoň sedí v hradu v Petrohradu, tak se nám Šípková Růženka nějak probrala. Vážně jsem na hochy zvědavá, víc jak na polední menu. Dle toho vzdychání musí být přinejmenším kopie Juda Lawa (jak se tohle proboha skloňuje) a Johnyho Deepa (to je asi lepší). 

Divíme se.

19. Otevíračky (Banka má otevřeno od 10 do 13 hodin od pondělí do čtvrtka!, tady se ve službách prostě zase tak nesedřou, obzvlášť o víkendu nemá smysl vystrkovat zadek do vlezlé zimy, pokud tedy nemáte neobyčejnou zálibu v přírodě... zmrzlé zasněžené přírodě. Jistě... bílá, bílá, bílá, komu by se nelíííbila. Je to trochu monotonní).

nesmírně cenná a přínosná fotografie kina

Cestovní horečka

Záviďte, třeste se a vztekejte se. Za 14 dní letím s Potyboty do Stockholmu. Užít si tři dny design weeku v mece ekologického, minimalistického a všemi opěvovaného skandinávského designu. Letenky koupeny, zvolejte hurá. Další již jisté výlety Tallinn, Laponsko... a pak se uvidí kolik nám zbude cinkátek. 

Mimochodem, podívejte se na Annu Kareninu, něco tak bizardního amerického jste jistě dlouho neviděli. Mainstream se v prdel obrací, protože to bylo dobré! Moje budoucí kočka se bude jmenovat Anna Karenina rozhodnuto. (Byla jsem v kině s Arinou a zřejmě klubem seniorů)

Sporty a Potyboty prožívají velké dobrodružství (stále)

Sporty a Černý slimák před školou

Hlášení z Marsu je trochu opožděnější než obvykle, to ty mrazy. Vážně nekecám a nevymlouvám se, spálila jsem si ruku při otevírání dveří. Teplota se nám ustálila na -20. Mám teď trochu dilema, zda chodit těch 9 km pěšky nebo to zdolat v 10cm čerstvého sněhu na kole. Ano sněží... chci říct, že domněnka, že v -20 je azuro, je opravdu jen domněnka.

Události posledních čtyřech dní jsou matoucí, naplňující, částečně zahanbující a trapné a abychom zachovali nějaký řád, vezmeme to chronologicky a snad i stručně.

Čtvrteční podivuhodnosti

Další hodina s finskými kolegy byla opravdu zvláštní, kurz prototypu se ze začátku zabývá teorií a materiály, v našem případě pro outdoorový nábytek. Týpek co tohle učí, nosí jednu zlatou náušnici a trochu hippie svetr, ale i přesto se o něm dá říct, že je sympaťák. Divný co? Pokud máte v této chvíli pochyby, zda ten blog za mě nepíše někdo jiný, čtěte dál, protože některé věci se dějí jen mně. Celá hodina probíhala tak, že mluvil finskou hatlamatilkou a psal na tabuli hesla, díky ufobůžku za google translator! Nicméně, světe div se, o nic jsme nejspíš nepřišly, mluvil celou dobu o dřevě, takže po hlubokém zalovení do nastřádaných znalostí od satanského tria Horáček, Střelcová, Gric (fyzikální vlastnosti dřeva, chemie, stavba dřeva) jsme usoudily (my dvě české siroty) že opravdu nejsem jen blbky z Čech. Druhá část 8 hodinové "hodiny" měla být cosi jako skicování ve skupině. WTF? Máme si vzít jako jeden papír a malovat si na něho společně? Nebo obtiskovat prsty? Hm... Nakonec to bylo děsivé mozkové bouření, vnutily jsme se ke dvěma finským budoucím designérkám, z nichž jedna se pokoušela bouřit s námi, vznikla tak trojhlasná sonáta o designu pěna neadrtálštinou. Druhá nejspíš-ne-budoucí designérka se rozhodla na to hodit bobek a radši si čmrkala blechy svých myšlenkový pochodů na nějaký super drahý papír. 

Potyboty, Sporty, Abba Arina

Sporty v klubu

Druhá polovina dne byla zasvěcena největší párty roku, říkají tomu Freshman party, kdoví proč... no nebyla to jediná věc kterou jsem toho dne nepochopila. Na začátek téhle akce se v týmech plní úkoly v různých barech v centru města, tuhle srandu jsme prozíravě vynechaly. Slavnostně jsme se vyšňořily do kostýmu, propriety nakoupeny v sekáči, ve stylu devadesátek. Téma bylo: Když jsem vyrůstal, kdo chtěl a vlastní, mohl si vzít školní overal. Je to naprosto nepřitažlivý kousek hadru, který zakryje všechny přednosti, ale neschová nedostatky (zvlášť pokud váš stín připomíná dýni na podstavci). Tahle obludnost je pokryta nášivkami s předcházejících party, prý je to super suvenýr. Aha. No nicméně ve chvíli, kdy jsme dorazily do jednoho z barů došlo nám, že je něco špatně. Vlastně skoro všechno. Téměř nikdo nebyl v kostýmu, samé hnusoraly a pár sexy policistek... a my (viz přiložená fotografie). No tak jsme se zeptaly a co jsme se nedozvěděly? Téma ve skutečnosti bylo Až vyrostu... Moje angličtina je opravdu nedokonalá. Tedy večírek přesně v mém stylu, trochu nejapnosti, trapnosti a váhání. Jsem přesvědčená, že všichni ostatní, si myslely, že to co máme na sobě je prostě czech style. Několik desítek minut jsem se snažila vymyslet, co by tak můj kostým mohl být, nakonec jsem se rozhodla pro sprinterku. Nikdo se mě ale nezeptal... což potvrzuje moji domněnku. No a tak jsem si vysloužila přezdívku Sporty.

Co nám, ale naprosto vyrazilo dech a změnilo pohled na finskou mentalitu, byl úkol probíhají v našem baru. Celý tým musel udělat z bodu A do bodu B hada ze svých svršků a v tom, co jim zbylo oběhnout bar. A pokud už si představujete nejhorší, tak nejste na omylu. Někteří běhali v rouše Adamově a tvářili se u toho, že je to děsná zábava. Trochu my zaskočil cider, při pohledu na špekatky s dekoltam poskakujícím v úrovni pupíku a zdatné finské hochy kteří bez ostychu proběhli kolem stolu. Prostě jsem asi něco nepochopila.

Páteční zážitky

Popravdě ani nevím, co se dělo, takže to asi nebyly žádné zážitky

Sobotní zážitky - severská výprava do Helsinek

Ranní přístav Helsinki

Ranním vlakem jsme se -Sporty a Potyboty- vydaly na první výlet. A zcela bez ironie a černého humoru říkám, že tohle město, stojí za to navštívit. Přístav brzo ráno je dechberoucí, těch -20 teda trochu taky. Během dopoledne jsme se kulturně odrovnaly procházkou po tomhle nadměstě a návštěvou kostela ve skále. Och, jak impozantní. Ona totiž Kouvola, město kde přebývám je vážně díra, takže odběhnutí z toho bakelitového útulku do velkoměsta bylo prostě něco. Druhá část dne byla shoppovací, to už tak impozantní nebylo, první zastávka IKEA. K obědu masové (opravdu masové?) koule a davové šílenství. 

Svačinový Rek uloven v Helsinkách

18. V průvodci psali, že Finové nemají zálibu v nákupech. Lež! Sobotní výlety pro celou rodinu do nákupního centra je tradiční i zde, v zemi sofistikovaných (?), štíhlých (?) a pokrokovějších. 

Nákupy oblečků byly vlastně nenákupy, aspoň jsem ušetřila na příští výlet do tohohle zaslíbeného města. Už plánujeme Švédsko :)

Řekni kvok v 5 jazycích

Tak v první řadě MÁM KOLO! Ale nemám fotku, protože jsem líná a protože Vám chceme vyfotit celou naši flotilu v akci. Velící důstojník je samozřejmě horal z Ruska, v závěsu je česká jednotka na vietnamském vozidle, pak dlouho nic a pak se plazím já na černé pumě. Tak jsem si ji včera pojmenovala, ale po dnešku si říkám, že ještě není pozdě na změnu, černý slimák je totiž mnohem přesnější. Slimáka jsem si pronajala za 20 euro na měsíc, což je skoro pohádková cena vzhledem ke všemu ostatnímu. Není světle fialový... to tak s černýma slimákama bývá a nemá košík, což je nedostatek základní a musí být odstraně asap.

Školní okénko

Ateliér nebo spíš dílna Plastu je celkem parádička. Vede to takový staříček s perfektní angličtinou (až na to, že neví, jak se řekne podrážka, ale kdo jo, že) a jde o to naučit se pracovat na těch obludných strojích. Tak jsme včera vyřezávali patvary. Někomu se dokonce povedlo, aby to vypadalo podle jejich představ, nicméně, mě teda ne. Jaké to překvapení!

a to bylo naposledy, co jsem měla všech 10 prstů

Be nice and friendly

Večerní sbližovací pártoška proběhla u nás na podlaze s levným vínem z kelímků. Nemáme ani židle ani sklenice, pro víc lidí než nás dvě (a ani mít nebudeme). Chlapci nedorazili, asi ze strachu, že je ukvokáme a musím jim dát za pravdu, hrozilo to. Složení bylo česko-německo-rakousko-vietnamsko-samozřejmě-ruské. Potrava byla ryze česká, bramboráky mi tu smrdí ještě teď, ale měly úspěch, tak to za to asi stálo.

Údivy

15. Rusové se najdou vždy a všude.
16. Věkové rozpětí studentů je monstrózní (začíná na 18 a končí, aspoň pokud vím, na 35 letech)
17. Asi se tu vážně nekrade (musím vyfotit, jak vypadají zámky na kolo, haha)

Tomatová omáčka z Čech je ta nejlepší

O poschodí níž máme saunu. Tak jsem se odhodlala ji vyzkoušet a nevím, zda to pokládat za údiv č. 17, ale je tam horko! Ještě nevím, jestli se mi to líbilo, to nejspíš zjistím, až zchladnu a vyblednu, pokud se to někdy stane.

Dokolečka dokola, jsem pořád bez kola

Dneškem počínaje započala integrace mezi finské studenty a je to masakr. Půl dne jsem strávila ve stresu a panice (nejmíň o jeden den dřív umřu). Kurz Furniture design project byl ve skutečnosti skvělý, je to výzva, ale jsem vyčerpaná jak kdybych přeplavala K2 a vyšplhala Mariánský příkop, neskutečné, vskutku. Budu dizajnovat jako velká holka lavičky pro nějakou zdejší přírodní rezervaci, ale jako cvíčo nám pan Mikko designstár Laakkonen zadal navrhnout sezení do pouště. Asi se děsně pobavil nad naším (ne jen mým) úporným snažením přijít na to, co je vlastně pointa tohohle vtípku. Konzultace ve finštině mi pravda moc nového nepřinesly, ale pozitivní je, že většina lidí je vstřícná komunikovat aspoň na pár vteřin anglicky. Méně pozitivní je, že můj mluvený projev je někde mezi papouškem z cirkusu a homo erectus. Ale žiju, 112 byla připravena v pohotovosti. Nakonec jsem se překonala, našla jsem v sobě Mela Gibsona a ukázala statečné srdce. Příště půjdu naostro nebo jak to dělají a možná mě to nebude stát ani tolik nervování. 

běžkařská dálnice

Do ateliéru na mendlovku vzkazuji  Skicovalo se 30 minut a pak se prezentovalo hezky (nečesky) nahlas a se skicákem v ruce. 

pravděpodobně můj dnešní nejšílenější výtvor,
Santa prostě musí fungovat i v poušti,
jak jinak by se tam dostala coca cola.

Po akci Staň se designérskou hvězdou pomalu a strastiplně, přišla mnohem akčnější zábava. Hledání vozítka, koupě se zdá v téhle prokleté Sněhové lhotě nemožná, tak jsem přistoupila na pronájem. Dokonce jsem i našla chaloupku, která je místo z perníčků celý ze šlapátek, ale ježibaba nebyla doma. Má to kousek do Lidlu, tak už asi neměla hlad. Tak zase zítra. 

V rámci socializace jsme na zítřek naplánovaly party u nás v bytě. Pokud ho nezboříme, příští report bude o sbližování. Třeba zvládnu už i všechna jména!

Zákaz vycházení, pravděpodobnost rampoušení vysoká

-17, vítr, azuro. 

Víte chtěla jsem Vám udělat pár krásných fotek, ale když jsem po ránu větrala (asi 2 minuty a 32 vteřin), všechno jsem si to rozmyslela. Hm, po ránu, jsem vážně lhářka, bylo skoro 12, měla jsem totiž konečně příležitost se pořádně vyspat a nejít 10 km do školy. Nádhera! Jediná vada na kráse je ta, že jsem prospala půl dne. Ve tři Oskar drze odešel, prý ho pozvali kamsi na rovník, křivák jeden. 

Sekáč podruhé

komiksová kuchyň

Včera po cestě ze školy, jsme se společně s mojí ruskou, druhou českou sirotou a vychrtlou právnickou dcerkou z Německa vydala na hlubší průzkum haraburďárny. Příští týden nás totiž čeká pártoška Back to school ve stylu When I grow up. Za pouhé jedno ojro jsem sehnala květinovou halenu, velikost tak akorát pro Rybičku Pawlowskou. Určitě mi sekne! Pokud budu mít náladu se veřejně ztrapňovat po celé zeměkouli, vyfotím se. K tomuhle roztomilému pytli jsem našla i starý komiks, kterým jsme si vylepšily kuchyň. Už to tu začíná být veselejší. Ještě, že jsem fanoušek černého humoru, pak je život hned veselejší. 

Komik se jmenuje Adam a Eva a těžko říct, jestli je inspirovaný biblickým příběh, v zájmu veřejného mínění o finech doufám, že ne. V naší kuchyni si tedy můžete prohlédnout obrázky na kterých tatínek pozoruje dvě holčičky ve vaně, chlapce, kteří si čtou porno nebo první sex prožitý na základní škole. 

Ten časopis jsme si v sekáči zase tak pozorně neprohlížely, na první pohled vypadal jako ilustrovaná učebnice angličtiny pro první stupeň. No FAKT!

HOPA

HOPA (Nora) a Arina :)

HOPA... toť psáno na šperku, co nosí na krku moje nejlepší přítelkyně tady. Je to pravá lady, skvěle tančí, má vkus, potrpí si na vybrané kosmetice, ale nebojí se ani pořádně vykartáčovat podlahu. 

Příhody s Norou jsou skoro na knihu, před pár dny nám přinesla zbytek umělého nehtu po čuněcí Japonce, pravidelně mi krade rtěnky a balzámy na rty, její nejoblíbenější hračka je kartáč a když chce dostatek pozornosti hopká, tančí na zadních i několik minut. Je jí všude plno.

2. recenze cideru

Karlens, 0,5 l, 4,7% alkoholu, 1,99 eura

Od minulého pokusu jsem si výrazně polepšila. Bublinky mi nelezly ušima, dokonce ani nosem. Chuť byla o něco málo méně chemická. Za ty prachy, tady už nejspíš nic slušnějšího neseženu. Navíc chodit denně skoro 10 km má svůj dopad i na moji výdrž, což je v tomhle případě v zájmu. Stačí mi dvě tyhle dobroty a spím jak miminko. Teda asi, ještě nikdy jsem nezkusila vypít dva po sobě. Ta představa ani není dvakrát příjemná, tak chutné to zase není. Kdybych byla pivař, asi bych byla za vodou, české pivo je vážně všude. Tady se dá koupit Plzeň, Litovel a Kozel. :)

winter is coming

"Kristýno... vypadáš zmateně."

flákaní ve škole je děsnej vopruz, jen si to zkuste

"Kristýna je zmatená totiž pořád."

Zdá se, že už se začínáme v naší prapodivné skupině sbližovat. Tím chci říct, že si pamatuji téměř všechna jména (Betty, Sina, Alexandra, Rho-cosi... Pho, To nebo Do, Mark, Jasper, Arina, Martina).

Nakonec jsem se neuskicovala, mám takový pocit, že u nás v Čechách nejsme úplní dementi... Sketching and presentation techniques je pro prváky a je to dosti citelná skutečnost, bohužel. Dá se očekávat, že prvních pár hodin bude pekelných, než se propracujeme k něčemu rozumnějšímu, než je perspektiva dvou úběžníků. Ovšem pokud necháme zařazenou rychlost slimák, možná se do konce semestru posuneme od krychle k nejkulaťoulinkatější kouly, abych nebyla příliš pesimistická, dejme tomu k elipse!

Po lekci kostičkové fantazie, bylo na čase posbírat poslední drobečky energie, oblíct svůj pohodlnej zadek do něčeho, co aspoň vzdáleně připomíná party oblečení, nasadit friendly a nice výraz a hurá do akce. Jako obvykle, jeli všichni luxubusem a česko-ruská delagace mazala hezky po svých. Aspoň jsme si udělaly žízeň. To je potřeba, protože na chuť se tu člověku pít moc nechce i nejúžasnější drinčík Vám zhořkne v ústech, když Vám dojde že jste za 4 dcl vysypali 160 korun. A u jednoho nezůstane, to si můžete být jisti, zvlášť když se akce pyšní honosným jménem Bar trip. Vymetli jsme všechny místní bary, ale nedělejte si iluze o tom, jak děsně je to cool, je jich tu přesně 6! A pozoooor dva disco cluby, zatím si v srdci nosím naději, že do ani jednoho z nich nebudu muset strčit ani prstíček, natož tak dva.

příjemné posezení u hardcoru

Jedna členka šprým týmu se nám ožrala tak, že jsem měla tu čest ji objevit spinkat na záchodě. Byla táááák rozkošná, no, skoro jsme se porvali, kdo si ji vezme domů. Za její popravou stojí cosi, co si říká Gin long drink. Je to pěkně prolhanej panchart, tvaří se jako limonádka, div ne se svatozáří, ale zcela nenápadně intrikuje v pozadí, pak podle napadne váš krevní oběh a rychle a tiše zabije. Kdyby to věděl Voldemort, Harry by pošel už v prvním díle. 

Tedy hodnocení první akce s podporou alkoholu: společnost místy příjemná, alkohol k nepožívání (zkusila jsem cider - vážně už nikdy více, gintonic - ten je zaplať ufobůžek snad v celém vesmíru identický a nakonec zlatý hřeb (do rakve) večera Gin log drink, který na mě útočil celé dopoledne. Doufám, že příští akce bude houseparty.

Zprávy o počasí: máme míň jak -10, fouká a sněží. Zítra jdu na piknik do lesoparku. 

Skafandry svléknout!

Sněží, zatím to vypadá romanticky. Ale protože jsem pesimista a romantika, mě zrovna nebere, tak mi to nadšení vydrží tak maximálně do zítřejšího rána. Dost pravděpodobně mě navštíví chlapská smrtelná nemoc, nářečně řečeno RYBA (netuším kolik nářečí Vás napadlo, a není to ani finsky, jen zkuste někdy s rýmou říct rýma), příští příspěvek bude plný bakterií. 

Včerejšek byl ve znamení nových informací a milionů (přesně 7) údivů, dnešek pak ve znamení aplikace "získaných" informací. Což bylo a je nemožné a to nejsem  úplně krutopřísná počítačová lama. Copak je v Nasa jednodenní kurz pro kosmonauty? Každopádně za pomoci bělovlasé-anglicky-ne-příliš-zdatné koordinátorky jsme si uplácali rozvrh. Bylo to jako chodit s bábovičkou pro písek přes půl Ruska. Nicméně v termínu 6 hodin jsem si zapsala 4 předměty pro první periodu (což bude údiv č. 13)

údivy (dostatečně promrzlé)

13. Studium v periodách (jarní semestr - pro méně bystré, právě začal - je rozdělený do 3 period z nichž v poslední už není žádný kurz, ale je tu... zatím není jasné proč. Moje marština totiž není úplně dokonalá.)

14. Finská pasta vypadá jako italská, ale nechutná tak! (That was a real piece of shit... asi našla jsem cestu, jak být sprostá, doufám, že cizojazyčné vyjádření není tak nekorektní jako prase, prdel atd.- pokud je, dozvím se to nějakou diskrétní cestou.)

bufík z venku, říkají tomu Paja

rozvrh exchange studentíka (aneb umíchej si na co máš chuť)

pondělí: Furniture design project (9:00-15:00)

úterý: plastic (9:00-12:00)

středa: sketching and presentation (10:00-14:15)

čtvrtek: prototype (9:00-16:00)

2. perioda, pravděpodobně: visual data processing, graphic design, ideas of inovation, product design

3. perioda, zcela jistě: santova vesnička, Laponsko, Norsko, Talin, Petrohrad. (možná jsem měla ordinovat další sedativa, hm?)

design a business campus zevnitř, jsou tam i hezčí
místa, ale zatím je tam vždy dost živo a je mi
trochu trapné to fotit.

Proces adaptace je u konce, zítra se uskicuju k smrti a kdyby náhodou ne, vyrážím na tour de bar s ostatními exchange flákači. Fotky.. budou, pokud projdou cenzurou. (takže spíš ne)

 1. rezenze "dobrot"

 Jablečný cider značky Pirkka (zdejší obdoba cleveru),
2,34 E/0,5l,
4,7% alkoholu

Umělá chuť, bublinek víc než ve vířivce. Nic co byste chtěli dostat jako suvenýr. Patří k jedněm z nejlevnějších, příště zkusím něco exkluzivnějšího, protože na takovýhle srandy už jsem moc stará.

Den na Marsu

Začínám mít podezření, že Erasmus má co do činění s Nasa. Každopádně doufám, že mezi moje fanoušky patří i Malder, protože dnes jsem se ocitla na mimozemské stanici a to bez použití hvězdné brány.

bufík

Pokusím se nezapomenout na žádnou novinku, budeme se divit, doufám, že jste uposlechli moji včerejší radu a neopomněli jste dvojitou dávku sedativ, máte poslední možnost.

chronologicky seřazené údivy

6. i rodilé petrohradčance může být ve Finsku zima 

(jak už jsem napsala, luxus v podobě autobusu za 3,30E je potřeba si občas, občas, občas, občas, téměř vždy, odpustit, takže jsme 4,1km do školy zvládly pěšky ve tmě a zimě. Dvě siroty z Moravy a jedna z Petrohradu. Nemusím snad ani dodávat, že jsme místo 4,1km ušly 6,3km)

7. no maňana in Finland

(Ulf Jensen -náš koordinátor, původem z Dánska- prohlásil: Přijít o pět minut dříve znamená ve Finsku přijít pozdě.)

8. informační systém Mendelu i Muni nám nejspíš seslal nějaký ufo bůžek 

(Finsko nebude kolébka IT, není se moc čemu divit i ta Nokia už jde do kytek. Při dnešním Welcoming day jsem vyfasovala 3 uživatelská jména a tři hesla. Přihlašovat předměty je nutné ve dvou systémech, ke každému je jiné heslo. Kdybych byla optimista, tvrdila bych, že je to důmyslně propracovaný bezpečnostní systém, ale nejsem)

9. nejlepší masové kuličky mají v IKEA 

(mysleli jste si, že dostáváte náhražku? Hm... tak to byste mě možná mohli přijet navštívit. Obě dvě restaurace jsou supertruper skandinavský design - konečně! Jídlo vypadá skvěle, ale masové kuličky asi nebyly zrovna nejlepší choice, neviděli maso ani ze saní, kuchařky jsou asi aktivní objímačky stromů)

10. Chodit do knihovny je cool

sekáč, kde pořídíš i pekáč

(100 000 titulů, 35 000 e-knih KE STAŽENÍ ZDARMA, i-pady k zapůjčení, noviny z celého světa... nevěděla jsem jestli brečet nebo pročůrat tu perfektní židličku, nakonec jsem si v duchu sama se sebou plácla)

11. Litevky jsou fucking friendly 

(v obou dvou smyslech)

12. Sekáč velikosti Bauhasu jste ještě určitě neviděli

(ten už není ve škole... ale našla jsem tam zapékací misku za 1,5 eura)

Pokud se srdeční zástava nedostavila doposud, můžete vydechnout, další podivnosti budou až někdy příště. Jsem vyšťavená, myslet anglicky mě trošku bolí... za ušetřené peníze jsem si koupila cider, bude recenze. Dneškem začínám testování značek.

Domeček pro panenky (Spartááá)

Jeho hnilobnosti se hlásí. Délka trvání dne zde je skvělá (asi 6 hodin), zvlášť pokud si libujete v povalečství, lelkování či jiných druzích nicnedělání. Pod záminkou práce na plakátu jsem úspěšně proseděla celý den na mé růžové židličce (viz fotografie pokojíku pro panenky). Jediné co mě donutilo k pohybu byl hlad. Zítra mě čeká úplně jiný program, ráno jdu do školy... pěšky. Vzhledem k tomu, že k lednici to mám asi 7,5m, mám za dnešek co dohánět. 

Šedá a růžová jsou perfektně vyvážená kombinace (říkal pan učitel na střední škole... to co je na fotce žluté, je šedé, kdyby to nebylo zřejmé)

Během mého hnilobytí vznikla výzdoba pokoje. Sama! Naučila jsem se totiž silou vůle pohybovat předměty, asi je tu jiné magnetické pole a vyšší tlak vzduchu, jinak nechápu proč se mi to povedlo až teď, po 21 letech snahy!  

Buďte k mému snažení shovívaví, přece jen, byl to můj první pokus hýbat s předměty a za 8 euro si tu sotva koupíte pivo (stojí 6). Ze Sparty se barokní sídlo dělá složitě, světu to trvalo pár set let a já na tom dělala pár hodiny, takže přímá úměra asi funguje. (Pro spolužáky: dokažte výpočtem!)

Vzhledem k tomu, že jsem se dnes věnovala výhradně hledění do šedo-teď-už-růžové zdi, dnes se podivovat nebudeme, za to zítra! Zítra si vezměte dvojitou dávku sedativ, protože to rozjedeme. (Britští vědci dokázali, že při zvýšeném adrenalinu, například při sledování hororů, spalujeme tolik tuku, jako na půlhodinové procházce, takže budeme hubnout, hromadně. No není to skvělé?)

A nakonec pár obrázků, jak vypadá můj hrad z venčí. Důkaz, že ani skandinávská architektura a design nejsou bezchybné. Jak lze z obrázku vyčíst, fámy a zvěsti o zimě a sněhu a taky tmě (foceno v 15:00 a 15:30) jsou realita. Producenti z Hollywoodu kecají jen tak trochu.

Mrazivě poklidné údivy

Další den plný zjištění. Možná bych je měla začít číslovat a než odjedu vznikne parádní seznam:  1000 věcí, co jste netušili. Výzva pro všechny nakladatelství, poperte se o tento titul, jež se bez pochyby stane bestsellerem!

Rekapitulace:

1. Japonky jsou prasata (zaktualizováno Asiatky jsou prasata)
2. Podíl stromů a budov 3:2 (ve městě)
3. Na kole lze jezdit i v -20°C

a novinky:

4. Ve Finsku stále funguje 2 letá povinná vojenská služba (to nám řekl náš vyděšený zachránce, už včera, sprostě a netýmově jsem to celých 24 hodin tajila světu)
5. To děsné HALÓ, co se v ČR koná kolem automatů a gambleření je obří bublina. Tady na severu jsou automaty v každém obchoďáku. Často je jich víc než pokladen. Možná vysoké procento sebevražd nemá tak úplně souvislost s tou pověstnou zimou a tmou. To je asi věc k zamyšlení.

Další věci k udivení budou uvedeny někdy příště, vše se musí dávkovat s mírou, nerada bych se při návratu na letišti dozvěděla, že společně s koksem a heroinem patřím k nezákonnému zboží.

Ještě několik prostých sdělení (není třeba se divit)

ALKO store

Obchody ALKO opravdu existují a kdo si představuje nějaký malý smradlavý krámek v suterénu paneláku, je na omylu. Paneláky tu nejsou. ALKO je prostorný a světlý obchod po kterém se můžete procházet a vybírat do háááleluja, nikdo se na vás nedívá jako na starého notora, asi proto že v ALKU nebude sami. Většina značek alkoholu je pro našince neznámá a taky nečitelná, až na pár mainsteamových tlačenek jako je martini nebo ballantines, můžete narazit na pravou finskou vodku v plastové láhvi nebo na krabičáky v opravdu vydizajnovaných krabicích za 10 euro, takže fajnšmekři můžou koštovat. Což je skvělá výmluva/důvod k opíjení, tedy pokud vaše cestovní výlohy sponzoruje někdo jiný než Grant Erasmus pro ČR. Ano, ano, chápete správně, dnes se ke mě donesla nemilá zpráva a to taková, že paní Merklová a ještě pár panáků si vyškemrali s evropských nekonečných fondů pro ty svoje nadstudenty dvojnásobné příspěvky. Jak k tomu pak my čecháčci přijdeme, bude to tu jak na odvykačce!

jako v Itálii

skvělá kávová kultura, přímo z Itálie

Fini si pravděpodobně vůbec nepřipouštějí, že je tam sem tam zima jako v psírně (reakce na několik připomínek, ano přestávám být sprostá, sledujte, už nebudu používat slova jako prase nebo prdel), není problém posedět u kávy a cigarety. Pokud byste měli snad pocit, že trochu přituhlo, zavrtejte se do ovce nebo kamzíka a problém je vyřešen.

Ťapačova cesta aneb prvních 100 euro

Postel shledávám měkčí než je ergonomicky vhodné a troufám si tvrdit, že můj krk to tak shledává také, na protest proti nevhodnému lůžku stávkuje a to cestou nejdrsnější, zablokoval se.

první detektivní výprava (výlohy proplaceny z grantu Erasmus)

První zjištění... celé město je jeden velký lesopark, sem tam ostrůvky domů... Abych byla přesná stromy jsou disperzní prostředí a domy disperze, koncentrace staveb = 42,6%

Druhé zjištění... na kolech se tu jezdí i v mrazu. A já budu taky, abych si to tu náležitě užila. Pronajmu si kolo, ale jedině s košíkem, ideálně světle fialové.

lekce finštiny pro trpělivé (luxus za 13 euro
je závěs do sprchy)

Dle plánu jsme se vydaly (nejsem tu tak úplně sirota, jsme dvě české siroty) na nákupy, pěšky. Protože MHD je vážně luxus, tedy měl by být, soudě dle ceny. Hlavní hadrová ulice je spíš ulička, ale jako správný shopaholic si jistě poradím s tímto nelehkým úkolem. Zcela nutně totiž potřebuji novou šrajtofličku, do té stávající se mi ty tisíce eur ani nevlezou. No možná jsem se trochu zasnila... potřebuji nutně novou šrajtofličku, protože... mi kvůli ní tekla krvička. Takže další plán bude??? Nákupy :D

Cestou ze zlaté uličky k obchodnímu centru jsem se zastavila obhlídnout i kampus, zatím prozradím, že připomíná auschwitz 1, tedy pokud se na to dokážete dívat aspoň trochu pozitivně. :)

Prisma, to jest obchodní obr dům, který spolkl tesco, obi i asko, tedy pokud by stál u nás, byl by něco jako zábavní park pro celou rodinu. No není to sen? Ne... 3,5 hodiny mezi regály, venku se setmělo. 

S nákupem tak akorát abych ho ještě unesla a s účtenkou, kterou jen tak neunesu, jsme se vydaly hledat some bus stop. Beznaděj, prší... akční druhá sirota, žádá mladého fina o odvezení na nádraží. Ještě, že ji mám, já bych šla samozřejmě pěšky i přesto, že tašky měly nejméně 103,7kg. Z nádraží jsme si dopřály luxus v podobě autobusu. Jaké to překvapení, žádné kožené sedačky a koberečky za 3 a půl eura, to je teda podvod!

co takhle houpací ofci?

Na závěr dobrá zpráva. V pondělí přijde úklidová služba, kterou zaplatí to japonské prase. (Už mám uklizeno.)

létym létym, dóbry aviatik

Novoroční předsevzetí:

1.       začít milovat rybu

2.       psát, psát a psát… pro Vaši i svou potěchu/útěchu

do třetice všeho dobrého není a nebude, tak pevnou vůli totiž rozhodně nemám

Vídeň-Mnichov

UKLIZENÝ pokojíček (takový masochista, abych fotila ten hnus
nejsem,případní zájemci o nechutnosti, nechť se ozvou, lednice
zatím hnije!)

Po ránu turbulence na probrání, posílené prvotřídní kávou kategorie D a borůvkovým muffinem, který s přehledem vyčerpal doporučený týdenní příjem éček a jiných dobrot… tahle věta mi asi pro dnešek odčerpala básnického ducha, takže se nacpu svačinou, čech se prostě nezapře, zapiju to letištní vodou za tři ojra a půjdu se už snad posté vyčůrat… 

pozn.: Noční Vídeň vypadá z ptačí perspektivy jak Mordor.

Mnichov-Helsinki-Kouvola

 - postřeh číslo jedna: Japonky jsou prasata. K této myšlence mě přivedla dáma, která si přisedla. Háčkovala celou cestu děsivou dečku a kýchala a kašlala do ní, když přišla řada na prodej suvenýrů, kýchala přímo do katalogu. A ano bylo to nechutné.

 - postřeh číslo dva: Japonky jsou opravdu prasata. Protože mé prostřední jméno je Štístko, zadařilo se i dnes, nač porušovat tradice, že. Vyfasovala jsem kouzelný byt po Japonkách, který by sice nebyl ani tak moc krásný, ale slečny tomu opravdu dodali šmrc. A protože se finové se nějak zvlášť neobtěžovali s úklidem, kam spěchat!, dostala jsem místo uvítání kopanec do hlavy. Můj první nákup, jako ostatních, proto nebylo jídlo a alkohol, ale rukavice, kýbl a mycí prostředky. 

Zítra... zítra jdu nakupovat a předělávat tohle doupisko. Protože to je teda hnus velebnosti.