Rutina a drobky

Překrásné jaro ve Sněhové lhotě

Tak zcela prvně, abych napsala tento článek, vydala jsem se do kavárny-sice ne jediné ve Sněhové lhotě, ale jediné do které jsem z mnoha důvodů ochotna vkročit. Patřičně jsem se nastrojila do svého staronového kabátu prvotřídní finské značky Marimekko pořízeného v sekáči za 10 euro a bot koupených v městě sexy mužů za víc než 100 euro, módní vesmír zůstal v rovnováze. Teď tu sedím jako pozér s kávičkou a notebookem a tvářím se jako super sofistikovaná spisovatelka, chcete mě? Intro bychom měli.

Už několik týdnů se těším, až budu moct s klidným srdcem napsat - taje. Trvá to asi týden a nesmírně si to užívám. Už žádné kolo ve smyku nebo minimální světelný rozdíl mezi dnem a nocí. Uvědomuji si, jak škodolibě to zní, vzhledem k tomu apokalyptickému dění v naší malé zemičce, ono to nakonec zase tak super krásné není, stále jsou tu ty kouzelné hromady sněhu pokryté několika centimetry špíny, samozřejmě kvalitně oloužičkované a to co odtaje, nám vyjeví svoje poklady – méně či více staré výkaly místních psů, co nikdy nepoznali volný výběh. Škoda, že páničkové nejsou tak striktní i co se týče úklidu. Takže se po dlouhé době divým. Uklízet bobečky, tady na Severu není oblíbená aktivita.

Po výletu do Ruska mi začalo dlouhé bezvýletové období, které mě společně s mým skvělým finančním stavem (o tom až později) uvrhlo do mírných depresí. A do toho ty Velikonoce, nikdy mě nenapadlo spojovat jejich otravnost se samotou, ale letos to tak asi bude. Je to jako Valentýn nejen pro zamilované. Pokud neodjedete domů, přijede někdo za Vámi. To je přece nad slunce jasné, že? No Fintýně ne, příště bych si to prosila písemně s dvouměsíčním předstihem. Tímto křičím do světa, přijímám jakékoliv hovory a konverzace nebo se z lehce ironické dívky stane zamindrákovaná otrava

Dneska to tu slepím z drobečků, co si tu sbírám už tak nějak od začátku.

All inclusive

Zmínila jsem se už někdy o místním stravovacím systému. To čemu mi doma běžně říkáme menza, je tady samoobslužnou restaurací, kde zaplatíte 2,6 eura a máte téměř vše. Tato neuvěřitelně přitažlivá cena zahrnuje hlavní chod – co se na talíř vejde, dvě sklenice nápojů – džus, domácí nealko pivo, mléko, voda; salát – umíchej si sám a pečivo. Musím přiznat, že se tu někdy přežírám, jen proto že můžu, ale moje malá česká dušička je velké nic proti nenasytnosti skrčka jménem Viktor. Je mi asi po ramena, všude se vecpe a sežere asi jako malá sviňka před porážkou a není to čech! Tento španělský jev by se dal nazvat ostudou erasmáků, protože jeho podnos obvykle připomíná to, co můžete sledovat, když si česká rodinka vezme půjčku na zájezd do Egypta násobeno pěti. Na druhou stranu je zábava sledovat ty udivené a zděšené výrazy všech co si jeho nálože všimnou. Původně jsem se s ním chtěla přátelit protože je z Valencie, ale za to mi mučení osobnosti nestojí.

Pradlenka madlenka

Ani moje úžasnosti se neobejde bez takových činností jako je praní. V přízemí mojí ubytovny se nachází cosi jako prádelna s rozpisem, který možná někdo dodržuje, ale já teda ne. Obvykle využívám hodin, které pokládám za veřejně volné… brzy ráno a pozdě v noci, s čímž je spojeno také plížení v domácí mundůru s mastnými vlasy a make-up postrádaje. Trochu bojovka. Kromě jednoho skvělého zážitku, kdy mi někdo vyházel moji várku z pračky, se mi dařilo být inkognito. Až do minulého týdne, kdy jsem se připletla do pracího cyklu finského kamaráda, jen finové tu totiž mají tolik hader, že můžou potřebovat dvě pračky současně. A tenhle můj kamarádíček mi po vstupu do síně ostudy oznámil vítězoslavně: „Já věděl, že je to tvoje.“ … jak to sakra mohl tušit. V dalších minutách si mohl prohlédnout moje sexy krajkované prádélko na cestě z pračky, a kdyby jen to prádélko, to bylo totiž následováno těmi super pohodlnými bavlněnými bombarďáky s hello kitty. Začnu používat rozpis, čestně slibuji.

Nekonečné Rusko

Potyboty pochopila, co znamenají Velikonoce a tak mě tu nechala napospas mojí stydlivosti a nesamostatnosti. Už týden válčím jako osamělý vojín Týnín s ruskou armádou. Ve škole začala nová studijní perioda a tentokrát jsem zapsaná pouze v anglických skupinách, což v praxi znamená, že teď nestuduji s finy ale s rusy, přesněji ruskami. Vážně jsem si polepšila, dokonce jsem si ve slovníku vyhledala slovo kvokat. A aby toho nebylo málo, na Velikonoce nám dorazí velkokníže Paša, aby obšťastnil svoji Princeznu špindíru a jejího páchnoucího oře.

The snowman party - sněhuláky stavět nešlo,
takže jsme si vytvořili falešnou vzpomínku.

Suvenýr-maker

A teď k mému finančnímu stavu. Jedním z nových předmětů je Product design, kde pod vedením podezřele milé finské designérky navrhujeme brýle. Součástí procesu je i výroba prototypu v ceně 160 euro. Jsem potěšena i vyděšena.

Teď jdu svůj nastrojený zadek odnést zpět do brlohu, je to boj, pořád to klouže a ty stockholmské boty přece jen nejsou tak pohodné jako krásné.

From Russia with love

Tradice

Jak si pro sebe malujete Rusko? Odraz toho, co kdysi bývaly Čechy? Násobeno dvěma, třemi, čtyřmi, tisícem? Světovou velmoc se silnou tradicí zakořeněnou v každém centimetru půdy? Před okružní plavbou Helsinki-Petrohrad jsem měla jistou představu, částečně uplácanou působením místního ruského gangu a pokusy východních vševládců opít turistku rohlíkem. To co mě ale čekalo, bylo víc ruské, než jsem si kdy myslela, že něco může být. Díky zmrzlému moři, jsme parkovali parníček hodinu a půl, takže jsem měla spoustu času studovat místní architekturu za špinavým oknem. Dokonce i průmyslové budovy v přístavu jsou pozlacené a „podepírají“ je korintské sloupy, tahle nádhera kontrastuje s fasádou podléhající rozkladu pátého stupně a vymlácenými ocelovými okny, které jakoby uprchly z jiného světa, co se tu snaží usilovně schovat. Ještě ani nemusíte vstoupit na pevnou půdu a už víte o Rusku téměř vše.

Okno do Ruska

Pokud by Vám to náhodou nebylo jasné, rozhodně vystřízlivíte během pasové kontroly. Drahocenné minuty určené pro jedno z nejkrásnějších měst na světě (pravděpodobně vyhodnoceno asiaty)pomalu polyká nekonečná fronta a úřednice se zlověstně přimhouřenýma očima. Nemůžu si nevzpomenout na hraniční kontrolu z Občanského průkazu, vypadá to, že se do země pozlacené snad nikdy nepodívám. Nakonec přece, mám první razítko ve svém novém voňavém pase (cestovním dokladu, v posilovně jsem byla zatím jen jednou)! Potyboty a Sporty jdou zase do světa.

První zastávka káva – tradice by se neměli porušovat. Jistě jistě, architektura je spektakulární, ale po noci na lodi v kabině bez okna je káva mnohem víc vzrušující zážitek, navíc s famózním rybízovým koláčem. Za poslední měsíce zjišťuju, že cestování je pro mě hlavně zkoušení místních dobrot a povalování v kavárnách, v tom jsme s Potyboty za jedno.

Walking around the city

Výletuchy poletuchy

Tak prvně na výroku „Zima, jak v Rusku“ nejspíš fakt něco bude. Interfernet hlásal do světa pouhých -8°C, ale existují jen dvě možnosti. Bylo -40, takže telefonu namrzl čip nebo je ruská zima stejně vlezlá jako samotní rusáci. Jinak to byl ale fajnový výlet, těch 5 hodin nám nakonec stačilo k běhu kolem nejvýznamnějších památek, tolik zlata mi málem vypálilo zrak. A taky to stačilo k tomu, abych věděla, že Rusko teda rozhodně není destinace, kterou budu vyhledávat. Ne že by to město nebylo pěkné – s asiaty nemohu nesouhlasit, ale ten smog! Kolem Zimního paláce vede osmiproudovka, to jsou vážně ideální podmínky, pro vychutnávání romantické atmosféry. Pokud Vás přepadne hlad, stačí jen otevřít ústa a město Vás nakrmí. Výpary tady mají totiž konzistenci lepkavého finského jogurtu. O největší zábavu se nám postarali chlapíci na tržnici, kteří se nám usilovně snažili prodat matriošky za skvělé ceny, hlavně proto, že jsme mladé, krásné, chudé studentky. Teda pokud jsme si to z ruštiny přeložily správně. Protože halóóó, za celnicí už neumí nikdo ani kváknout jinak než pozlaceně. 

Ale aby to nevypadalo, že jsem nevděčnice nevděčná, nám se to vážně líbilo. Na lodi jsme si sosnuli levné a dobré víno, mastily karty a urputně se snažily nevnímat mlaskání naši čínské spolucestující. V Petrohradu jsme se vyfotily u dortu (Church of the Savior on the Spilled Blood), podívaly se na ruskou módu a nakonec zakoupily zásoby vodky. S pocitem, že mám dost na pár měsíců, po včerejší akci v mém doupátku už nemám důvod být tak naivní.

Příští zastávka Oslo.

Porodní bolesti

Kaji se, nicméně pro svou nečinnost mám omluvu více než přesvědčivou. Jsem hrdou matkou!

Houpačka Jony

Protože jsem mistr prokrastinace, poslední týden proběhl ve stylu totálního nasazení a dobře mi tak. Dva měsíce jsem si hrála na umělkyni a snažila se přesvědčit super-design-star o svojí skvělosti pomocí čmáranic, skic, vizualizací a výkresů a pak z ničeho nic na mě ďábelským hlasem zavolal z podsvětí deadline. Deadline prezentace prototypu outdoorového nábytku. 

Slavnostně jsem se tedy přesunula ze svého návrhářského trůnu do podzemních dílen, kde na mě čekalo mnoho poznámek, nejčastěji zmiňované bylo „šílené, složité, ambiciózní“ (to jen velmi výjimečně). Na základě těchto sdělení mi pomalu začala docházet podstata skandinávského designu. Konečně. Ono to totiž není jen „V jednoduchosti je krása“, ale také mimo jiné lenost a pohodlnost. Na dokončení mého projektu, který se mi zdál být normální, ale dle reakcí byl téměř gigantický, mi zbývalo 6 dnů a několik hodin. 

Naštěstí přijel princ se svářečkou, aby mě s kyselým xichtem zachránil. Teď mu dlužím nejspíš kafe a svačinu. Plné tři dny jsem ho otravovala, aby mi vysvětlil, jak jednotlivý transformeři fungují a sama se mučila bezmála 12 hodin denně, abych správně ohnula ty tisíce kilometrů trubek, podle toho jsem si to skvěle namalovala do výkresu. Podařilo se, svařilo se! Komplikace nastaly, samozřejmě, ale ne tak závažné, aby bylo třeba je rozmazávat a ukazovat svoji nedokonalost. 

Po trubkomaniakálních dnech nastala práce s dřevíčkem. Někdo říká, že je to krásná práce, sice nevím, kde to vzal, ale dejme tomu. Sedátko vyrobeno. A jako poslední krok, švadlenka Madlenka do akce. Po zakoupení jediné více méně vhodné látky, jaká se dala ve Sněhové lhotě sehnat, nastalo pravé peklo. Tekla krev. Stopy nebyly zameteny. Ale i přesto je dočalouněno. Jen zcela pro trapnost: zatímco ostatní prezentovali, umělkyně šila a šila do poslední minuty. 

Dovolím si citovat super-design-star: "Sice je tam spoustu nedostatků, ale je to tak nějak krásné." Konec citace. Nebudu pokrytec a přiznám, jak se mi to moje srdce, pár vteřin před infarktem, tetelilo. Čekala jsem všechno, jen ne pochvalu. Ono totiž to moje dílo, opravdu není skandinávské a už vůbec ne šálek čaje pan Laakkonena. 

Tedy děťátko je zdravé, trochu šílené po mamince. A je to houpačka! Pracovně pojmenováno Rest in peace, oficiálně Jony, podle prince se svářečkou. Teď už zbývá jen spočítat škody – náklady.

Finské jaro

-17° slunečno nebo -7 sněhová vánice... hm a teď si vyber babo

Abych zmínila i něco jiného než své šikovné české ručičky, posílám zprávy o počasí. Doslechla jsem se, že v mé drahé rodné vlasti je už teráskově balerínovo, tak je vhodné napsat, že tady ne. Za oknem to vypadá často jarně. Svítíčko sluní, ptáci zpívají (to jako fakt, možná jim namrzly mozky), dokonce jsme viděly pupeny. Je to všechno proti normální přírodě – je totiž průměrně -13°C. Ale čemu se divím. Finland baby.

Práce mých kolegů

Potyboty a její usměvavá stolička

Prostě židle, pěkná, ale důkaz, že finové
jsou líní i myslet. Opěradlo nebezpečně pružilo.

 

 Ne tak úplně vychytané čalounění. Vlastně vůbec.

Vlevo nejhorší a vpravo nejlepší práce

"Skvělá fotka", velmi povedená lavičky.
Sedící postava je super-design-star.