 |
| Tradice |
Jak si pro sebe malujete Rusko? Odraz toho, co kdysi bývaly
Čechy? Násobeno dvěma, třemi, čtyřmi, tisícem? Světovou velmoc se silnou
tradicí zakořeněnou v každém centimetru půdy? Před okružní plavbou
Helsinki-Petrohrad jsem měla jistou představu, částečně uplácanou působením
místního ruského gangu a pokusy východních vševládců opít turistku rohlíkem. To
co mě ale čekalo, bylo víc ruské, než jsem si kdy myslela, že něco může být.
Díky zmrzlému moři, jsme parkovali parníček hodinu a půl, takže jsem měla
spoustu času studovat místní architekturu za špinavým oknem. Dokonce i
průmyslové budovy v přístavu jsou pozlacené a „podepírají“ je korintské
sloupy, tahle nádhera kontrastuje s fasádou podléhající rozkladu pátého stupně
a vymlácenými ocelovými okny, které jakoby uprchly z jiného světa, co se
tu snaží usilovně schovat. Ještě ani nemusíte vstoupit na pevnou půdu a už víte
o Rusku téměř vše.
 |
| Okno do Ruska |
Pokud by Vám to náhodou nebylo jasné, rozhodně vystřízlivíte
během pasové kontroly. Drahocenné minuty určené pro jedno z nejkrásnějších
měst na světě (pravděpodobně vyhodnoceno asiaty)pomalu polyká nekonečná fronta
a úřednice se zlověstně přimhouřenýma očima. Nemůžu si nevzpomenout na hraniční
kontrolu z Občanského průkazu, vypadá to, že se do země pozlacené snad
nikdy nepodívám. Nakonec přece, mám první razítko ve svém novém voňavém pase
(cestovním dokladu, v posilovně jsem byla zatím jen jednou)! Potyboty a
Sporty jdou zase do světa.
První zastávka káva – tradice by se neměli porušovat. Jistě
jistě, architektura je spektakulární, ale po noci na lodi v kabině bez
okna je káva mnohem víc vzrušující zážitek, navíc s famózním rybízovým
koláčem. Za poslední měsíce zjišťuju, že cestování je pro mě hlavně zkoušení
místních dobrot a povalování v kavárnách, v tom jsme s Potyboty za
jedno.
Walking around the city
 |
| Výletuchy poletuchy |
Tak prvně na výroku „Zima, jak v Rusku“ nejspíš fakt
něco bude. Interfernet hlásal do světa pouhých -8°C, ale existují jen dvě
možnosti. Bylo -40, takže telefonu namrzl čip nebo je ruská zima stejně vlezlá
jako samotní rusáci. Jinak to byl ale fajnový výlet, těch 5 hodin nám nakonec
stačilo k běhu kolem nejvýznamnějších památek, tolik zlata mi málem
vypálilo zrak. A taky to stačilo k tomu, abych věděla, že Rusko teda
rozhodně není destinace, kterou budu vyhledávat. Ne že by to město nebylo pěkné
– s asiaty nemohu nesouhlasit, ale ten smog! Kolem Zimního paláce vede
osmiproudovka, to jsou vážně ideální podmínky, pro vychutnávání romantické
atmosféry. Pokud Vás přepadne hlad, stačí jen otevřít ústa a město Vás nakrmí.
Výpary tady mají totiž konzistenci lepkavého finského jogurtu. O největší
zábavu se nám postarali chlapíci na tržnici, kteří se nám usilovně snažili
prodat matriošky za skvělé ceny, hlavně proto, že jsme mladé, krásné, chudé
studentky. Teda pokud jsme si to z ruštiny přeložily správně. Protože
halóóó, za celnicí už neumí nikdo ani kváknout jinak než pozlaceně.
Ale aby to nevypadalo, že jsem nevděčnice nevděčná, nám se
to vážně líbilo. Na lodi jsme si sosnuli levné a dobré víno, mastily karty a
urputně se snažily nevnímat mlaskání naši čínské spolucestující. V Petrohradu
jsme se vyfotily u dortu (Church of the Savior on the Spilled Blood), podívaly
se na ruskou módu a nakonec zakoupily zásoby vodky. S pocitem, že mám dost
na pár měsíců, po včerejší akci v mém doupátku už nemám důvod být tak
naivní.
Příští zastávka Oslo.
Žádné komentáře:
Okomentovat