Udělej puu puu

plesáme, rapujeme

Mám takový špatný pocit, že s blížícím koncem přicházím o ironický nadhled a pověstný ostrovtip. Nevím, odkud se to vzalo, ale prostě je to tu. Mám to tu ráda! I přes sněho a hnuso, finy s unifikovaným neveselým obličejem a nespočet ruských spoluopičanů. Jedno z možných vysvětlení je to, že se pohybuji už několik dnů… nebo týdnů ve stavu z „kocovinky zpět na hladinu" a plaveme dál. Kolotoč rozlučkových pártošek se tvářil skoro nekonečně, až na to, že zítra bude ta moje a tak už vidím na konec tunelu, je tam tma. 

Osvědčilo se mi, že jsem naprosto nemožná v loučení a to jak za stavu střízlivosti, tak v úpadku mysli. Moje oblíbená věta je "Have a nice life", nedokážu být prostě tak optimistická a předstírat, že si opravdu myslím, že se ještě někdy uvidíme a tak se děsím zítřka. Zítřků. 

  

Ovšem, abych nenechala umřít mé zábavné já (nebo přinejmenším to trapné), je třeba zaznamenat, jak taková poslední párty může vypadat.

1. Masked ball - organizováno těmi nejpřátelštějšími Litevkami, co po světě kráčí. Jsou tak vtipné, krásné a všudypřítomné, pokud zapomenete tleskat, rády se Vám připomenou. Pokud, jste si nepřečetli program JEJICH plesu, rády Vám ho zopakují i několikrát. "Tak tančete, tančete, je to rumba, raz dva tři… Hop, upadl jsi, Jirko!. Jirko, i když je to techno, jsi na plese, tak prosím, tančete, tančete, bude to waltz." My ženy prozři-vší, vybaveny 4,7% nápoji, jsme se odstřelily již ze startu. Akce, která byla neoficiálně zvolena za nejhorší party erasmus roku měla ovšem poněkud parádní afterparty. Tančete, tančete.

jezerní ženy

2. After Masked ball - pokusily se organizovat poněkud opomínané Litevky. Dojezd, jako každý jiný, proběhl v místním klubíku, kde na nás čekala velká finská šou. Po dalších pár střelách do krevního oběhu z nitra gigantické vagíny konečně vkročila na podium hvězda. Finský rap je pecka! Prototyp místního muže - tlusťoch v kapsáčích a rybářské čepičce - vystoupil pro nadšené publikum (20 finů a 20 erasmáků - pod obraz). Z nejhorší párty roku, se rázem stala ta, co bude zcela jistě nezapomenutelná. 

3. Den poté, opět se loučíme - po rozjezdu, after v klubíku, kam jsme se vzdorovitě (české trio) rozhodly nevyrazit a stáhly k sobě do pekel pár dušiček. Naprosto nevyžádaně finskou krasotinku, která mi zakempovala v kuchyni a i přes většinovou nelibost, se rozhodla zůstat a otravovat nám krásným lidem naše krásné životy.

Vytrženo z kontextu, který stejně nedával smysl:

K: Já jsem z Česka.

Finská krasotinka: Ahaaaa, takže ty jsi Ruska (se spokojeným výrazem).

Ano, je to potvrzeno, jsme předměstí velmoci, které už i tak zabírá snad 3/4 světa. 

Mnohem příjemnější dušičkou byl týpek z velkým T z Nepálu. Ještě teď, když si na tu noc vzpomenu, řeknu si v hlavě chi chi. Za pomoci běžných domácích potřeb a bylinek, oregano či co, nám vyčaroval téměř domácí pohodu. Chi chi. 

4., 5., 6… - barbecau, piknik, procházka, kulečník, pivo, posezeníčko na koberci… a kolotoooooč brzdí.

Part dva

Ve chvílích výjimečné střízlivosti, či pokusech o ni, stále ještě navštěvujeme školské zařízení. V posledních dnech, jsme si spolu s Potyboty uplácaly sklolaminátovou loďku, která snad i docestuje k domovu a výhledově z ní bude nejlépe pelech pro kočku nebo třeba truhlík. Brýle jsou dokončeny i zaplaceny (hauuuu), pokud nebudu lenoch - pravděpodobnost nízká, bude zveřejněn vývoj, postup, práce, utrpení.

Part tři

barbecau

Cestujemé. Snažíme se, co to jde. Hlavní myšlenkou je najít místo na piknik, kde se budeme moci pohodlně povalovat, několik hodin. Ideálně s radlerem (zrak Vás neklame, teda alespoň pokud čtete radler, i zde existuje tato milá dvouprocentní limonáda, akorát nestojí dvacku). Protože je ale konec a víme, že už nebudeme věky hladovět, nejsme tak úplně socky, na pikniček si ty kouzelné plechovčičky kliďánko zakoupíme čtyři, což je cena přibližně tak vysoká, jako dát si 4 margarity na vyhřáté zahrádce v baru.

Part čtyři

I přes všechno mé nově nabyté nadšení, stále nejsem schopna akceptovat, to jak mě neakceptuje ruská komunita. Poslední doslova třešničkou na dortu byla to vřelé rozloučení mé ruské spolubydlící, tentokrát té psí. V posledních týdnu mi dvakrát zanechala v kuchyni hovno naprosto obřího rozměru a její skvělá panička, ho přišla uklidit i o několik desítek hodin později. Moje revanš ovšem byl opravdové bordelárium, po probíhajících rozlučkách. Cha!

A to není konec, ještě jeden slovní průjem bude zaslán z letiště. Teď mě čeká loučení a pak týden s mojí drahou maminkou, která mi mimo jiné pomůže zabalit, kabátky a botičky, kterých mám víc, než jsem plánovala.

Pro tvrďáky: