Kaji se, nicméně pro svou nečinnost mám omluvu více než
přesvědčivou. Jsem hrdou matkou!
 |
| Houpačka Jony |
Protože jsem mistr
prokrastinace, poslední týden proběhl ve stylu totálního nasazení a dobře mi
tak. Dva měsíce jsem si hrála na umělkyni a snažila se přesvědčit
super-design-star o svojí skvělosti pomocí čmáranic, skic, vizualizací a
výkresů a pak z ničeho nic na mě ďábelským hlasem zavolal z podsvětí deadline.
Deadline prezentace prototypu outdoorového nábytku.
Slavnostně jsem se
tedy přesunula ze svého návrhářského trůnu do podzemních dílen, kde na mě
čekalo mnoho poznámek, nejčastěji zmiňované bylo „šílené, složité, ambiciózní“
(to jen velmi výjimečně). Na základě těchto sdělení mi pomalu začala
docházet podstata skandinávského designu. Konečně. Ono to totiž není jen „V
jednoduchosti je krása“, ale také mimo jiné lenost a pohodlnost. Na dokončení
mého projektu, který se mi zdál být normální, ale dle reakcí byl téměř
gigantický, mi zbývalo 6 dnů a několik hodin.
Naštěstí přijel
princ se svářečkou, aby mě s kyselým xichtem zachránil. Teď mu dlužím nejspíš
kafe a svačinu. Plné tři dny jsem ho otravovala, aby mi vysvětlil, jak
jednotlivý transformeři fungují a sama se mučila bezmála 12 hodin denně, abych
správně ohnula ty tisíce kilometrů trubek, podle toho jsem si to skvěle
namalovala do výkresu. Podařilo se, svařilo se! Komplikace nastaly, samozřejmě,
ale ne tak závažné, aby bylo třeba je rozmazávat a ukazovat svoji
nedokonalost.
Po
trubkomaniakálních dnech nastala práce s dřevíčkem. Někdo říká, že je to krásná
práce, sice nevím, kde to vzal, ale dejme tomu. Sedátko vyrobeno. A jako
poslední krok, švadlenka Madlenka do akce. Po zakoupení jediné více méně vhodné
látky, jaká se dala ve Sněhové lhotě sehnat, nastalo pravé peklo. Tekla krev.
Stopy nebyly zameteny. Ale i přesto je dočalouněno. Jen zcela pro trapnost:
zatímco ostatní prezentovali, umělkyně šila a šila do poslední minuty.
Dovolím si citovat
super-design-star: "Sice je tam spoustu nedostatků, ale je to tak nějak
krásné." Konec citace. Nebudu pokrytec a přiznám, jak se mi to moje srdce,
pár vteřin před infarktem, tetelilo. Čekala jsem všechno, jen ne pochvalu. Ono
totiž to moje dílo, opravdu není skandinávské a už vůbec ne šálek čaje pan
Laakkonena.
Tedy děťátko je
zdravé, trochu šílené po mamince. A je to houpačka! Pracovně pojmenováno Rest
in peace, oficiálně Jony, podle prince se svářečkou. Teď už zbývá jen
spočítat škody – náklady.
Finské jaro
 |
| -17° slunečno nebo -7 sněhová vánice... hm a teď si vyber babo |
Abych zmínila i
něco jiného než své šikovné české ručičky, posílám zprávy o počasí. Doslechla
jsem se, že v mé drahé rodné vlasti je už teráskově balerínovo, tak je vhodné
napsat, že tady ne. Za oknem to vypadá často jarně. Svítíčko sluní, ptáci
zpívají (to jako fakt, možná jim namrzly mozky), dokonce jsme viděly pupeny. Je
to všechno proti normální přírodě – je totiž průměrně -13°C. Ale čemu se divím.
Finland baby.
Práce mých kolegů
 |
| Potyboty a její usměvavá stolička |
 |
| Prostě židle, pěkná, ale důkaz, že finové jsou líní i myslet. Opěradlo nebezpečně pružilo. |
 |
| Ne tak úplně vychytané čalounění. Vlastně vůbec. |
 |
| Vlevo nejhorší a vpravo nejlepší práce |
 |
| "Skvělá fotka", velmi povedená lavičky. Sedící postava je super-design-star. |
Žádné komentáře:
Okomentovat