 |
| Rozjezd (Matku tady nenajdete) |
Protože by v žádném populárním románu neměla chybět alespoň trochu
intimity, rozhodla jsem se vědomě pro vaši potěchu šlápnout do právě
chladnoucího ho*na. Rozmáznutím téhle libůstky si koleduji o vyloučení z
kolektivu (pokud vůbec můžeme tvrdit, že jsem se někdy začlenila) anebo hůř k
fyzickému poškození s trvalými následky, což by možná umožnilo moji lepší
adaptaci do skupiny. Nicméně události posledních dnů jsou natolik vtipná
záležitost, že si ji nemohu nechat pro sebe. Cítím se opravdu jako žurnalistka
ve válce.
Žila, byla ve
Sněhové lhotě dívka, ze které vyrostla obrovská žena. Pracovně jí říkejme
Matka. Z pochybných a světu neznámých důvodů se Matka rozhodla pomáhat
vyděšeným zahraničním studentíkům. Avšak ne nezištně. Matka by ve svém věku
měla pomýšlet na vdavky a potomky, jen ten statný (statnější než ona, možná v
tom to tkví) nastávající ženich nebyl na obzoru.
Tušíte, odkud vítr
vane? Matka si totiž řekla, že špinavé výchoďačky by mohly být ošklivá
konkurence na honu za nastávajícím. A tak i přes moji veškerou snahu nebýt
protivná, nepřátelská a hádavá jako obvykle, začala studená válka. Matka coby
včelí královna si shromáždila tlupičku chlapců a nevýrazných přidržtašek a nás
začala bezcitně vylučovat z kolektivu, který se teprve formoval –
bezcitné! Jen tak náhodou nás zapomněla pozvat na party. Jen tak náhodou nám
zařídila lístky na hokej na druhou stranu arény než ostatním (ani trochu to
nepřibarvuji). A úplně nevinně byla také v organizaci výletu, o kterém jsme
neměly ani tušení.
S čistým svědomím
prohlašuji, že jsme nechtěly používat zbraně hromadného ničení, ale rozmluva se
vztyčenou bílou vlajkou Matku jen povzbudila do dalšího intrikaření. Jadernou
bombu v našem případě zastoupila naše vlastní party, na které nechyběla voňavá,
ničivě zákeřná a neuvěřitelně přitažlivá meruňkovice. Matka s tlupičkou
dorazila, společně s ostatními hosty, dopadlo to velkolepě 18 lidí se skvěle
bavilo, ráda bych řekla do svítání, ale takový frajeři nejsme, navíc než si
oskar vyleze, tam kam patří, tak nás většina musí být ve škole. Zbylé 4 (Matka
a její dvorní dámy) uspořádaly Přesunovací akci do klubu. K jejich smůle jsme,
v čele s meruňkovicí, byly mnohem přesvědčivější. Dílo dokonáno, téměř.
Pár dní na to jsem
zjistila, jak nepěkně jsem podcenila "soupeře". Její Přesunovací akci
totiž předcházela hysterická plačtivá scéna na schodech budovy,
utěšování se zúčastnila téměř polovina hostů, jak jsem si mohla nevšimnout! Ach
ta meruňka jedna nezbedná. Nemilým překvapením bylo zjištění, co protrhlo
přehradu do slzavého údolí. Já, Mrcha Sporty, v akci?! Po malém pátrání, nedalo
to ani moc práce, tamtamy bijí, jsem rozřešila případ.
Naše údajná konverzace:¨
Matka: "Jak
se máš?"
Sporty:
"Nestarej se, když nás nemáš ráda!" (Nás myšleno českou výpravu)
No tak tady to
máte. Prostě je lepší stratég nebo já jsem paranoidní. Každopádně proběhlo
jakési usmíření, kdy jsem se dušovala, že tohle z mých úst není, i když umí být
hubou nevymáchanou, a ona přikyvovala, jaké že je to velké nedorozumění.
Doufám, že tohle lejno už větší nebude a zapadá sněhem.
Tímto příspěvkem
jsem si odbyla nutné drama, za pár hodin mířím do Stockholmu. Hurá, nechám za
sebou moje kamarádky ze střední i ke stropu sahající kupu nepovedených
skic.
Žádné komentáře:
Okomentovat