úterý 19. února 2013

Když nevíš co, tak plav



Poprvé, co jsem tu pozřela k obědu rybu. Dělám pokroky!
Polička zážitků za uběhlý týden tak nějak zeje prázdnotou, už se dokonce ani nedivím. Na všechno existuje jednoduchá odpověď a omluva. Jsem prostě ve Finsku. Uvědomuji si, že být exchange student, je naprosto výsostná pozice, máme skoro neomezenou moc a co víc, nikdo se o nás nezajímá, takže když něco pohnojíme, tak se to prostě zamete pod stůl, protože my jsme tu na návštěvě. Dobře zaplacené návštěvě. Díky programe Erasmus, ani dvojbradec vroubkatý nebude mít tolik co beztrestně páchat. 

Slabej oddíl


O Erasmu se tvrdí, že je to jedna velká party, ale za tu dobu tady jsem se naučila, že party může klidně znamenat „upekla jsem koláč přijďte na čaj“. Od posledního článku jsem byla na čtyřech pártoškách, což by mohlo indikovat celkovou proměnu mojí osobnosti, ale nenechte se klamat, opojný pocit opilosti se nedostavil ani jednou (raději ani nepočítám, kolik mě tyhle pokusy dosáhnout prošívání silnice a následného komatu stojí). Nevím, kam odjeli všichni ti partychtivý, ale do Sněhové lhoty se zřejmě jezdí studovat, pche. 
 

Valentýnská party, skóre: 3 radlery.
Druhově bezpochyby patřím k městskému člověku, ale sama sebe považuji spíš za Povalečku kavárenskou potažmo barovou, než za Pařmenku královskou. Ale ve Finsku mají holt jiný encyklopedie, jinak si to nedokážu vysvětlit, proč tu na mě každý kouká jako na párty dítko. Stále je tu špatně nosit na návštěvu (dokonce i na narozeninovou oslavu!) láhev vína, natož tak ji otevřít, pokud se pak v klubu rozhodnete kolem 1 hodiny po půlnoci tančit, vše je zpečetěno, máte flastr Pařmenky královské. Ale nejsem v tom sama. Potyboty si nese moje hříchy, všeobecně je tu totiž známo že jsme Czech girls a je úplně jedno, která z nás, co udělá nebo řekne. Další do týmu neléčených alkoholiků jsou chlapci z Belgie, ti jsou nejspíš klasifikování jako ztracené případy, do pár let zemřou na cirhózu jater, a to jen proto, že mají v lednici víc piva než mlíka. 

Líná huba - holý štěstí

Po celé té frašce s Matkou moje šikovná tlamička uplácala další průser. Ona totiž kombinace přidrzlosti s nekorektní angličtinou prostě dělá svoje, já neumím jen mlčet a být krásná. Jeden z mých sousedů, děsně sofistikovaný rusák, co rád poslouchá svoje proslovy, vypadá přinejmenším pozoruhodně podobně jako můj ex, bohužel mi to připadalo jako dobré téma k hovoru. Zcela bez rozmyšlení jsem do toho hovoru zasadila dvě slova, co teď budí poprask. Po pár dnech vyplavalo, že jsem nejen ta holka co rozbrečela Matku, ale taky ta holka, co řekla o rusákovi, že je genetická chyba, což je samozřejmě zcela vytrženo z kontextu, ale řekla jsem to, tak to tentokrát není aspoň lež. Pokud příroda při vytváření těch dvou chlapů klopýtla, když pracovala na mě, tak si pěkně nabila hubu. Ach jo. Asi si koupím make-up a vteřinové lepidlo.

Bazén po druhé

Abych zabila čas, chvíli mlčela a vybrala si jednu z hodin na své drahé permanentce, rozhodla jsem jít dnes plavat. Sebrala jsem všechnu odvahu a vyrazila hned po otevření, s představou že se vyhnu komandu nahatek, jak naivní. Ve sprše jsem musela zahodit stud a donaha, báby mě naprosto nestydatě kontrolovaly, jestli jsem opravdu použila dostatečné množství šampónu a mýdla, ale po této hororové chvilce, už šlo všechno tak nějak normálně. Hurá. Dokonce jsem se i pobavila sledováním aqua aerobicu seniorek za doprovodu amerického country rocku (jestli něco takového existuje). Nakonec ten bazén, byl to nejlepší z tohoto týdne.

Další týden vyrážím do Tallinnu, tentokrát společně s dalšími šesti exchange kámíky. BUDEME VÁŽNĚ PAŘIT, PROŠÍVAT A UPADAT DO KÓMATU!

Žádné komentáře:

Okomentovat