design s velkým F
Není nad to cítit se vítán. Skandinávský design má svoje kouzlo, které je
těžké uchopit a přijmout za svoje. Z největší pravděpodobností je to proto, že
se tihle studení čumáci odmítají podělit o recept. Nejspíš si řekli, že jim
nikdo nechce prozradit, jak dobře vařit, tak proč by oni měli ukazovat, jak
dobře navrhovat. Konzultace s panem super-hvězdou byla vyhodnocena jako mírně
přínosná. Z 6 hodin výuky jsme si užila 3 minuty svojí slávy, kdy mluvil
anglicky. Bylo to obohacující, ještě teď z toho nemůžu spát. Ono totiž proč
mluvit anglicky, sice to umím víc než skvěle, protože "o designu něco vím,
dlouhodobě spolupracuji se společnostmi po celém světě", ale co když ty
negramotný výchoďačky náhodou přijdou na to, v čem to je a budou nám dělat
konkurenci, že! Nejnosnější myšlenka, která nám byla sdělena, obsahovala
kulatně zamaskovanou informaci "nebuď Karim Rashid, buď já", ale ruku
na srdce. Karim Rashid nebo Mikko Laakkonen. Strýček google má celkem
jasno.
Aby byla zachována rovnováha na naší krásně planetě Zemi, zakoupila jsem
jedny šaty a dala si jednu kávu se šlehačkou ve společnosti Potyboty a křehké
Petrohradčanky.
Ferda mravenec, Týna Kredenec
 |
| Pracovní oděv je zde striktně vyžadován! |
Někdy, vlastně dost často, si přeji, abych měla obě ruce pravé. Počet
oděrek se z nuly během tří dnů vyšplhal na krásných 17. Řežu, brousím, vrtám a
to prosím na strojích několika násobně přesahující jakékoliv moje tělesné rozměry.
K uříznutí prstu chybí pikometry. Tum tum dum… (hraje dramatická hudba). Zatím
si lakuji všech 10 nehtů, hororové pokračování bude možná příště. Jsem pyšnou
maminkou plastového výlisku, na který jsem si sama vyrobila formu z překližky a
testovacího spoje na moji super designérskou výchoďáckou houpačku. Ten spoj je
teda sirota, protože jako správná matka, jsem ho někde nechala, ale to nevadí,
klidně strávím dalších 6 hodin u těch obludných strojů. Třeba přijde i Megan
Fox. Tum tum dum!
Chceš-li plavat
Ve chvíli zatemnění mysli, jsme se rozhodla zakoupit permanentku na 10
vstupů do místního plaveckého bazénu. Zatemnění bylo tak nějak téměř davové,
šli jsme tři (šel se rus, čech a němec... Znáte ten vtip?). Vrhly jsme se do
toho po hlavě, skříňka, odložit oblečení, plavky (pro přesnější manuál volejte
1188), sprcha... A sprcha zdála se být překážkou nepřekonatelnou. Tam na nás,
ve výparech všeho možného, za zvuků agresivně tryskající vody čekala garda
neobvykle zmalovaných a bohužel i vitálních ženštin, průměrného věku 65,4 let.
Rychle jsme se namočily V PLAVKÁCH
a se SUCHÝMI VLASY V DRDOLU se vydaly k bazénu. To se ale nemělo stát,
nejbližší z nahatka se po nás vrhla a začala nám strhávat plavky s podivnou
gestikulací a výkřiky desetislabičných finských slov. Unikly jsme a ladně se
vydaly na okruh kolem bazénu, ale garda nahatek se nedala odbít, přišly s
druhou mohutnou ranou, jejich černý kůň, plavčík s vlasy na jágra se rozkřikl,
přes celý bazén "alou do sprchy vy výchoďácké špindíry". Porážka byla
ukrutná, potupná natolik, že ke smočení kotníčku v chlorované vodě nakonec ani
nedošlo. Příště půjdu ráno a budu doufat, že se vyhnu střelným zbraním.
KooKoo!!!
Finsko, kolébka hokeje, pravděpodobně není kolébkou roztleskávaček. Já
odpůrce davové hysterie hluku a omezenosti jsem se vydala na
hokejový zápas. Život je plný překvapení, že! Užila jsem si pravé druholigové
klišé. Finští hooligans vedeni našimi belgickými kamarády v zapůjčených
dresech dorazili do arény s hurónským rykem! Několik křehkých dívenek s
ukrutným množstvím umělých řas ladně obkroužilo ledovou plochu, mávaje vlajkou
místního týmu. A roztleskávačky… svým zkušeným okem mistryně, z roku kdy ještě
nebyl na hradě šašek, jsem naznala, že tyhle dívky mají s hudebním hluchem ještě
mnohem hmatatelnější problém než já a to je co říct. Dramatická hudba,
tentokrát zcela reálná, dým a přijíždějí místní hvězdy! Poznávám mezi nimi
členy šílené metalové kapely, Finové jsou lidé mnoha talentů, aspoň něco mají
společné s Čechy.
Kdyby snad někoho zajímalo počasí, je tu teplo, možná by se tomu dalo při
místních podmínkách říkat jaro. Sněhové bouře jsou bohužel při -3°C naprosto
běžné, což znesnadňuje cestování na cvrčkovi, brodím se tedy svých 9 km pěšky.
Skvělé. Ale nenechte se mýlit, jsem vlastně dost spokojená.
Žádné komentáře:
Okomentovat