Dneškem počínaje započala integrace mezi finské studenty a je to masakr. Půl dne jsem strávila ve stresu a panice (nejmíň o jeden den dřív umřu). Kurz Furniture design project byl ve skutečnosti skvělý, je to výzva, ale jsem vyčerpaná jak kdybych přeplavala K2 a vyšplhala Mariánský příkop, neskutečné, vskutku. Budu dizajnovat jako velká holka lavičky pro nějakou zdejší přírodní rezervaci, ale jako cvíčo nám pan Mikko designstár Laakkonen zadal navrhnout sezení do pouště. Asi se děsně pobavil nad naším (ne jen mým) úporným snažením přijít na to, co je vlastně pointa tohohle vtípku. Konzultace ve finštině mi pravda moc nového nepřinesly, ale pozitivní je, že většina lidí je vstřícná komunikovat aspoň na pár vteřin anglicky. Méně pozitivní je, že můj mluvený projev je někde mezi papouškem z cirkusu a homo erectus. Ale žiju, 112 byla připravena v pohotovosti. Nakonec jsem se překonala, našla jsem v sobě Mela Gibsona a ukázala statečné srdce. Příště půjdu naostro nebo jak to dělají a možná mě to nebude stát ani tolik nervování.
 |
| běžkařská dálnice |
Do ateliéru na mendlovku vzkazuji Skicovalo se 30 minut a pak se prezentovalo hezky (nečesky) nahlas a se skicákem v ruce.
 |
| pravděpodobně můj dnešní nejšílenější výtvor, Santa prostě musí fungovat i v poušti, jak jinak by se tam dostala coca cola. |
Po akci Staň se designérskou hvězdou pomalu a strastiplně, přišla mnohem akčnější zábava. Hledání vozítka, koupě se zdá v téhle prokleté Sněhové lhotě nemožná, tak jsem přistoupila na pronájem. Dokonce jsem i našla chaloupku, která je místo z perníčků celý ze šlapátek, ale ježibaba nebyla doma. Má to kousek do Lidlu, tak už asi neměla hlad. Tak zase zítra.
V rámci socializace jsme na zítřek naplánovaly party u nás v bytě. Pokud ho nezboříme, příští report bude o sbližování. Třeba zvládnu už i všechna jména!
Žádné komentáře:
Okomentovat