Jeho hnilobnosti se hlásí. Délka trvání dne zde je skvělá (asi 6 hodin), zvlášť pokud si libujete v povalečství, lelkování či jiných druzích nicnedělání. Pod záminkou práce na plakátu jsem úspěšně proseděla celý den na mé růžové židličce (viz fotografie pokojíku pro panenky). Jediné co mě donutilo k pohybu byl hlad. Zítra mě čeká úplně jiný program, ráno jdu do školy... pěšky. Vzhledem k tomu, že k lednici to mám asi 7,5m, mám za dnešek co dohánět.
Šedá a růžová jsou perfektně vyvážená kombinace (říkal pan učitel na střední škole... to co je na fotce žluté, je šedé, kdyby to nebylo zřejmé)
Během mého hnilobytí vznikla výzdoba pokoje. Sama! Naučila jsem se totiž silou vůle pohybovat předměty, asi je tu jiné magnetické pole a vyšší tlak vzduchu, jinak nechápu proč se mi to povedlo až teď, po 21 letech snahy!
Buďte k mému snažení shovívaví, přece jen, byl to můj první pokus hýbat s předměty a za 8 euro si tu sotva koupíte pivo (stojí 6). Ze Sparty se barokní sídlo dělá složitě, světu to trvalo pár set let a já na tom dělala pár hodiny, takže přímá úměra asi funguje. (Pro spolužáky: dokažte výpočtem!)
Vzhledem k tomu, že jsem se dnes věnovala výhradně hledění do šedo-teď-už-růžové zdi, dnes se podivovat nebudeme, za to zítra! Zítra si vezměte dvojitou dávku sedativ, protože to rozjedeme. (Britští vědci dokázali, že při zvýšeném adrenalinu, například při sledování hororů, spalujeme tolik tuku, jako na půlhodinové procházce, takže budeme hubnout, hromadně. No není to skvělé?)
A nakonec pár obrázků, jak vypadá můj hrad z venčí. Důkaz, že ani skandinávská architektura a design nejsou bezchybné. Jak lze z obrázku vyčíst, fámy a zvěsti o zimě a sněhu a taky tmě (foceno v 15:00 a 15:30) jsou realita. Producenti z Hollywoodu kecají jen tak trochu.
Žádné komentáře:
Okomentovat