 |
| Sporty a Černý slimák před školou |
Hlášení z Marsu je trochu opožděnější než obvykle, to ty mrazy. Vážně
nekecám a nevymlouvám se, spálila jsem si ruku při otevírání dveří. Teplota se
nám ustálila na -20. Mám teď trochu dilema, zda chodit těch 9 km pěšky nebo to
zdolat v 10cm čerstvého sněhu na kole. Ano sněží... chci říct, že domněnka, že
v -20 je azuro, je opravdu jen domněnka.
Události posledních čtyřech dní jsou matoucí, naplňující, částečně
zahanbující a trapné a abychom zachovali nějaký řád, vezmeme to chronologicky a
snad i stručně.
Čtvrteční podivuhodnosti
Další hodina s finskými kolegy byla opravdu zvláštní, kurz prototypu se ze
začátku zabývá teorií a materiály, v našem případě pro outdoorový nábytek.
Týpek co tohle učí, nosí jednu zlatou náušnici a trochu hippie svetr, ale i
přesto se o něm dá říct, že je sympaťák. Divný co? Pokud máte v této chvíli
pochyby, zda ten blog za mě nepíše někdo jiný, čtěte dál, protože některé věci
se dějí jen mně. Celá hodina probíhala tak, že mluvil finskou hatlamatilkou a
psal na tabuli hesla, díky ufobůžku za google translator! Nicméně, světe div
se, o nic jsme nejspíš nepřišly, mluvil celou dobu o dřevě, takže po hlubokém
zalovení do nastřádaných znalostí od satanského tria Horáček, Střelcová, Gric
(fyzikální vlastnosti dřeva, chemie, stavba dřeva) jsme usoudily (my dvě české
siroty) že opravdu nejsem jen blbky z Čech. Druhá část 8 hodinové
"hodiny" měla být cosi jako skicování ve skupině. WTF? Máme si vzít
jako jeden papír a malovat si na něho společně? Nebo obtiskovat prsty? Hm...
Nakonec to bylo děsivé mozkové bouření, vnutily jsme se ke dvěma finským
budoucím designérkám, z nichž jedna se pokoušela bouřit s námi, vznikla tak
trojhlasná sonáta o designu pěna neadrtálštinou. Druhá nejspíš-ne-budoucí
designérka se rozhodla na to hodit bobek a radši si čmrkala blechy svých
myšlenkový pochodů na nějaký super drahý papír.
 |
| Potyboty, Sporty, Abba Arina |
 |
| Sporty v klubu |
Druhá polovina dne byla zasvěcena největší párty roku, říkají tomu Freshman
party, kdoví proč... no nebyla to jediná věc kterou jsem toho dne nepochopila.
Na začátek téhle akce se v týmech plní úkoly v různých barech v centru města,
tuhle srandu jsme prozíravě vynechaly. Slavnostně jsme se vyšňořily do kostýmu,
propriety nakoupeny v sekáči, ve stylu devadesátek. Téma bylo: Když jsem
vyrůstal, kdo chtěl a vlastní, mohl si vzít školní overal. Je to naprosto
nepřitažlivý kousek hadru, který zakryje všechny přednosti, ale neschová
nedostatky (zvlášť pokud váš stín připomíná dýni na podstavci). Tahle obludnost
je pokryta nášivkami s předcházejících party, prý je to super
suvenýr. Aha. No nicméně ve chvíli, kdy jsme dorazily do jednoho z barů došlo
nám, že je něco špatně. Vlastně skoro všechno. Téměř nikdo nebyl v kostýmu,
samé hnusoraly a pár sexy policistek... a my (viz přiložená fotografie). No tak
jsme se zeptaly a co jsme se nedozvěděly? Téma ve skutečnosti bylo Až
vyrostu... Moje angličtina je opravdu nedokonalá. Tedy večírek přesně v mém
stylu, trochu nejapnosti, trapnosti a váhání. Jsem přesvědčená, že všichni
ostatní, si myslely, že to co máme na sobě je prostě czech style. Několik desítek
minut jsem se snažila vymyslet, co by tak můj kostým mohl být, nakonec jsem se
rozhodla pro sprinterku. Nikdo se mě ale nezeptal... což potvrzuje
moji domněnku. No a tak jsem si vysloužila přezdívku Sporty.
Co nám, ale naprosto vyrazilo dech a změnilo pohled na finskou mentalitu,
byl úkol probíhají v našem baru. Celý tým musel udělat z bodu A do
bodu B hada ze svých svršků a v tom, co jim zbylo oběhnout bar. A pokud už
si představujete nejhorší, tak nejste na omylu. Někteří běhali v rouše Adamově
a tvářili se u toho, že je to děsná zábava. Trochu my zaskočil cider, při
pohledu na špekatky s dekoltam poskakujícím v úrovni pupíku a zdatné
finské hochy kteří bez ostychu proběhli kolem stolu. Prostě jsem asi něco
nepochopila.
Páteční zážitky
Popravdě ani nevím, co se dělo, takže to asi nebyly žádné zážitky
Sobotní zážitky - severská výprava do
Helsinek
 |
| Ranní přístav Helsinki |
Ranním vlakem jsme se -Sporty a Potyboty- vydaly na první výlet. A zcela
bez ironie a černého humoru říkám, že tohle město, stojí za to navštívit.
Přístav brzo ráno je dechberoucí, těch -20 teda trochu taky. Během dopoledne
jsme se kulturně odrovnaly procházkou po tomhle nadměstě a návštěvou kostela ve
skále. Och, jak impozantní. Ona totiž Kouvola, město kde přebývám je vážně
díra, takže odběhnutí z toho bakelitového útulku do velkoměsta bylo prostě
něco. Druhá část dne byla shoppovací, to už tak impozantní nebylo, první
zastávka IKEA. K obědu masové (opravdu masové?) koule a davové šílenství.
 |
| Svačinový Rek uloven v Helsinkách |
18. V průvodci psali, že Finové nemají zálibu v nákupech. Lež! Sobotní
výlety pro celou rodinu do nákupního centra je tradiční i zde, v zemi
sofistikovaných (?), štíhlých (?) a pokrokovějších.
Nákupy oblečků byly vlastně nenákupy, aspoň jsem ušetřila na příští výlet
do tohohle zaslíbeného města. Už plánujeme Švédsko :)
Žádné komentáře:
Okomentovat