létym létym, dóbry aviatik

Novoroční předsevzetí:

1.       začít milovat rybu

2.       psát, psát a psát… pro Vaši i svou potěchu/útěchu

do třetice všeho dobrého není a nebude, tak pevnou vůli totiž rozhodně nemám

Vídeň-Mnichov

UKLIZENÝ pokojíček (takový masochista, abych fotila ten hnus
nejsem,případní zájemci o nechutnosti, nechť se ozvou, lednice
zatím hnije!)

Po ránu turbulence na probrání, posílené prvotřídní kávou kategorie D a borůvkovým muffinem, který s přehledem vyčerpal doporučený týdenní příjem éček a jiných dobrot… tahle věta mi asi pro dnešek odčerpala básnického ducha, takže se nacpu svačinou, čech se prostě nezapře, zapiju to letištní vodou za tři ojra a půjdu se už snad posté vyčůrat… 

pozn.: Noční Vídeň vypadá z ptačí perspektivy jak Mordor.

Mnichov-Helsinki-Kouvola

 - postřeh číslo jedna: Japonky jsou prasata. K této myšlence mě přivedla dáma, která si přisedla. Háčkovala celou cestu děsivou dečku a kýchala a kašlala do ní, když přišla řada na prodej suvenýrů, kýchala přímo do katalogu. A ano bylo to nechutné.

 - postřeh číslo dva: Japonky jsou opravdu prasata. Protože mé prostřední jméno je Štístko, zadařilo se i dnes, nač porušovat tradice, že. Vyfasovala jsem kouzelný byt po Japonkách, který by sice nebyl ani tak moc krásný, ale slečny tomu opravdu dodali šmrc. A protože se finové se nějak zvlášť neobtěžovali s úklidem, kam spěchat!, dostala jsem místo uvítání kopanec do hlavy. Můj první nákup, jako ostatních, proto nebylo jídlo a alkohol, ale rukavice, kýbl a mycí prostředky. 

Zítra... zítra jdu nakupovat a předělávat tohle doupisko. Protože to je teda hnus velebnosti.